Už vím, jaké to je vést masy. A řeknu vám, není to vůbec špatný pocit! Když totiž takhle, po provedení zadaných úkolů, se vás ještě přijdou zeptat, co dál mají udělat, a ať je prý využijeme, když už tu jsou, a pak to udělají, navíc způsobem více než uspokojivým, tak to je tedy něco! No ale teď vážně. Nebo aspoň skoro.
Pravda je, že Spolek pro kostel Fořt vyhlásil na sobotu 21. dubna brigádu na úpravu okolí kostela a gruntování jeho útrob, protože rčení „práce jako na kostele“ je rčení pravdivé a více rukou, jak známo, více zmůže. Doba akcí Z je dávnou minulostí a navnadit zájemce jsme mohli snad jen drobným občerstvením a dobrým pocitem z vykonané práce. Nicméně po příjezdu do Fořtu mě překvapilo množství brigádníků, kteří se už pilně oháněli různým nářadím. Přišla spousta lidí, od nichž bych to vůbec nečekala. Zatímco muži se chopili okartáčování a natření železného plůtku u hrobu rytíře z Bergenthalu, jediného to viditelného pozůstatku starého hřbitova, převážně ženské družstvo se pustilo do hrabání listí a vybírání střepů okolo kostela. Přidala se i chalupářská rodina se dvěma malými dětmi, které, opatřeny maličkým kolečkem a hrabičkami, ochotně pomáhaly spolu s ostatními. Poté, co byl tento úkol splněn, přišel na řadu vnitřek kostela. Řeknu Vám, tak důkladné smýčení tato budova už dlouho nepoznala! Co na tom, že rehek ty krásně omyté lavice zase pokadí a pavouci opředou a že kuna před oltářem zase nechá svůj vzkaz. Je hrozně milé, že se vám dostane pomoci, když o ni požádáte!
Jménem našeho Spolku bych chtěla velice poděkovat těmto znamenitým pomocníkům:
- z Černého Dolu Iva Zaplatílková, pan Zdeněk Kraus,
- z Čisté paní Janečková, paní Jebavá, paní Cyrusová,
- z Fořtu paní Volfíková, pan Broulík, pan Petr Čermák, chalupářská rodina z Fořtu (neznámého jména),
- z Dolního Dvora paní Hana Homolová,
- a naši chlapi z technických služeb (za odvoz nahrabaného materiálu).
Za Spolek pro kostel Fořt Karolina Boková a Roman Skřehot.
{phocagallery view=category|categoryid=17|limitstart=0|limitcount=0}